Šťastný Jan
knihtiskař

narozen 16. května 1884 v Mníšku
zemřel   12. září 1967 v Řevnicích

U tohoto našeho populárního rodáka dáme slovo A. Krásovi, který pro kdysi chystanou knihu o Mníšku o Janu Šťastném napsal:

Rodná chalupa Jana Šťastného čp. 141, Na drahách, stav k r.1998, dnes v rekonstrukci a opravách.

"Narodil se v domku č.p. 141 Na drahách a pocházel z chudé hrnčířské rodiny. Protože končila konjunktura mníšecké hrnčířiny a 4 strychy kamenitého pole u Habrového nestačily rodinu uživit, odešel jeho otec za prací do Prahy. Pracoval v kamnářské dílně na Smíchově. Desetiletý Jan s nejstarší sestrou Marii chodívali do Řevnic na nádraží otci naproti a téšili se na dobrotku = makovou housku a koňský párek. To jediné mohl otec z nízké mzdy každému z pěti dětí přinášet. Několik zlatek dával matce na výživu celé rodiny. Později se celá rodina přestěhovala do Prahy.

Jan vychodil 3 třídy obecné školy v Mníšku a 2 třídy na Smíchově. Nezvolil si studium jako jeho bratr Josef, nýbrž rozhodl se pro tiskařinu, jíž zůstal po celý život věren. Vyučil se ve Stýblově tiskárně v Praze. Než děti Šťastných dosáhly vlastní existence, zemřel jim v 51 letý otec a rodina projedla chalupu a políčka u Habrového. Matka žila u Jana ještě 23 let a dožila se požehnaných 84 let. Jan se v mládí věnoval muzicírování a malování. V 15 letech se stal členem kapely Jana Sůry na Smíchově. Přivydělal si tak nějakou zlatku.

Mladý vyučený knihtiskař měl rád přírodu, a proto ho to "táhlo" na venkov. Přijal místo vedoucího tiskárny u fy Müller v Benešově, kde v blízkých Třeběšicích si našel družku života. Roku 1911 se osamostatnil, když si na dluh koupil od bratří Procházků knihtiskárnu v Sedlčanech.

Knihtiskárna Jana Šťastného (uprostred) v Sedlčanech, před r. 1914

Tiskárna, která byla v provozu přes 40 let, měla chudé strojové vybavení: rychlolis, příklopku pro malé tisky, papšér k řezání papíru, perforírku a nožní sešívačku. Jako majitel tiskárny byl Jan Šťastný zároveň majitelem a odpovědným redaktorem časopisu Polvtavský obzor, který za něho změnil své zaměření: stal se regionálním časopisem, soustřediv se na krajové otázky národohospodářské, kulturní a spolkové. Získal si tak oblibu, protože navíc jeho obsah byl zpestřován články o historii jednotlivých obcí středního Povltaví, o významných rodácích a krajanech okresu sedlčanského, fejetony ze života města a okolí, různými zprávami a inzercí, která vždy ve dvou předvánočních číslech měla charakter tzv. Velké vánoční reklamní přílohy. Válečné události v r. 1914 přerušily jeho vydávání, které po válce už nebylo obnoveno.

Po 10 letech působení v Sedlčanech si Jan Šťastný přestěhoval tiskárnu do Řevnic poblíž rodného Mníšku. V roce 1928 zde založil nový regionální časopis Kazín, věnovaný zájmům kraje zbraslavského a okolí, list nepolitický, v němž největší rubriku pro zprávy mělo městečko Mníšek. V původním článku Kazína tehdy napsal Ignát Hermann, že časopis má sloužiti dobré věci, že politických novin máme bezpočet a všeliké politiky až po krk. Redakce v programovém článku uvádí, že nově založený list dude sloužit zanedbávaným otázkám našeho zamědělství, stane se tlumočníkem naléhavých stesků a přání a má zabezpečit v našich obcích přiměřenou práci pro našeho dělníka, aby okres nebyl zbaven dělnictva odcházejícího do měst. Má prospívat spoluobčanům a nebude sloužiti tomu, aby političtí zástupci ve svých funkcích viděli dobré korejtko. Čtvrtým ročníkem, bohužel, přestal Kazím vycházet z několika důvodů, ale především asi tu zasáhla počínající hospodářská krize a to, že tento nepolitický a kritický časopis se stal svým programem tehdejší sobecké a mnohozájmové politice nepohodlným.

Milena Šťastná, první česká knihtiskařka

Řevnickou tiskárnu se snažil Šťastný udržeti na výši pokroku. V r. 1947 byla vybavena už dvěma americkými stroji od firmy Miehle Printing Press Vertical Chicago. Protože nebylo mužského potomka, stala se otcovou nástupkyní dcera Milena Šťastná, narozená v Sedlčanech, která se provdala za knihtiskaře Lad. Bedřicha. Po vyučení v tiskárně svého otce a po úspěšném absolvování knihtiskařské školy složila na výbornou knihtiskařskou a technickou zkoušku a stala se první českou vyučenou knihtiskařkou.

Knihtlačitel Jan Šťastný zaujíma přední místo mezi rodáky mníšeckými svou věrnou láskou k rodnému městečku a milované Skalce, jejímž byl snad nejčastějším navštěvníkem. I když v Mníšku prožil vlastně jen prvních svých chlapeckých 10 let, k rodnému Mníšku a Skalce ho to neodolatelně táhlo. Potvrdilo se tu snad, že to v mládí prožité bývá nejkrásnější a v mysli nejtrvaleji zapsané. Zaslouzil se o zdar Sjezdu rodáku v r. 1932.

Jan Šťastný v u sejmutého krovu střechy kláštera na Skalce v r. 1961, v pozadí již obručemi spoutaný kostelík.

Jeho laska k rodnému městu a kraji nebyla platonická. Jak Sjezd rodáků ukázal, byla to láska činorodá.
V r. 1947 žádal jménem Okrašlovacího spolku a Spolku rodáků ministerstvo vnitra, aby uvolnilo 2 místnosti v pravém křídle zámku pro muzeum F. X. Svobody. Dnes už historický snímek nám ukazuje Jana Šťastného, milovníka Skalky, v mezikroví skaleckého kláštera před položením nové krytiny (Oprava: Tato fotografie byla pořízena v r. 1961, kdy byl sejmut krov z klaštera. V pozadí je vidět obručemi již spoutaný skalecký kostelík. Foto Otto Brabec. Pozn. E. Brabec.). To ještě netušil, že v krátké době znovurestaurovaný klášter vezme za své a že skalecký kostelík, skvost nesmírné stavitelské, umělecké a historické hodnoty, poddolováním zcela zchátrá.
Jedno úsilí Jana Šťastného přece však zůstalo vysoce úspěšné. Mníšečtí obyvatelé současnosti i budoucnosti budou mu trvale vděčni, že v r. 1948 vydal knihu "Městečko pod Skalkou" v nákladu 1000 ks o 360 stranách velkého formátu. Je to první ilustrovaná regionální kniha o Mníšku a druhá o Mníšku vůbec. V kvalitě provedení ukázal na ní mistrovství svého černého umění. Je to kniha trvalé hodnoty, jejímž byl autorem, nakladatelem i kolpoltérem.

Jan Šťastný při psani Knihy vzpomínek

Po celou dobu okupace si na tuto knihu střádal krásný křídový papír. Uložil v ní to, co po celá léta s láskou a pílí shromažďoval. V tomto životním díle využil svých zkušeností, poznatků a schopností, tiskařských možností, studií archivních pramenů, známostí mezi literáty a umělci, aby vytvořil pěknou monografii, která věnuje pozornost místní historii a pověstem, uměleckým památkám, autorově rodině, vzpomínkám na prosté i význačné rodáky a obyvatele rodného městečka i osobnostem, které o Mníšek nějak "zavadily". Ne každé městečko se může pochlubit takovou knihou. Po vyjíti knihy dostalo se mu několik připomínek, že zapomněl na to a na toho. Zapomíná se, že žádná kniha nemůže být vyčerpávající a že je ohraničeným dílem autorova chtění a záměru. Na hodnotně knihy to nic nemění. Pro obyvatele a ctitele Mníšku a mnišeckého kraje a jeho okolí je Šťastného "Městečko pod Skalkou" knihou milou a čtenářsky přítažlivou nejen pro svůj obsah, ale i pro krásné obrazové reprodukce a pěknou úpravu."

Poznámka:
Citováno z brožury "Mníšečtí rodáci", vydané Městským úradem v Mníšku pod Brdy v r. 2000.